Po čtyřech letech kapela Stone Sour znovu ukázala svoji kreativitu a potěšila nejen fanoušky
Když se po mnoha letech působení na scéně podařilo Coreymu Taylorovi vystavět i ze své druhé kapely STONE SOUR (jde vlastně o jeho původní kapelu založenou už v roce 1992) nejen ve všech směrech úspěšnou, ale hlavně i zajímavou hudební instituci, automaticky znásobil tento frontman svou cenu na hudebním trhu a to ačkoliv byl veřejnosti nejprve znám prostřednictvím SLIPKNOT. Melodičtější pěvecké rejstříky mu totiž šly vždy stejně dobře jako ty brutální a svůj umělecký potenciál měl tak dlouhá léta možnost dělit mezi dvě velmi populární grupy. Ostatně právě díky získané popularitě se SLIPKNOT a neortodoxnosti jejich fans, milujících svého oblíbeného zpěváka nade vše na světě a to ať nahrává hudbu dle svého cítění, se nakonec moderní a nadupaný metal od STONE SOUR nakonec ujal a to zejména díky dvojdílnému konceptu „House Of Gold And Bones Pt.1 a 2“ z let 2012 a 2013. Ten v rámci diskografie platí za čtvrtou a pátou nahrávku.
V mezidobí se opět vrátil k maskovaným Slipknot, se kterými vydal rovněž úspěšnou nahrávku „.5: The Gray Chapter“. Coreyho klikatá cesta se ovšem znovu vydala zpět ke Stone Sour, ze kterých byl prozatím za ne zcela objasněných okolností vyhozen Jim Root a nahrazen Christianem Martuccim, nyní ex-členem hardrockových The Chelsea Smiles. Novinkou je i změna producenta. S nahrávkou totiž skupině pomáhal ne až tak protřelý Jay Ruston, jenž nahradil hvězdného Davida Bottrilla.
Sama délka a číslo patnáct označující počet skladeb alba sice může evokovat příliš benevolentní síto při vybírání materiálu na finální desku. Pravda je ovšem taková, že „Hydrograd“ mnoho neobjektivně zvolených polotovarů nemá a naopak disponuje slušnou zásobou pořádně rezonujícího hard rocku s přesahem až do hardcoru a metalu. Takže i v závěru, kdy se stopky přibližují k hodině čisté hudby, album nabídne výborné kusy jako „Whiplash Pants“ či „Friday Knights“.
Ani po hitové stránce „Hydrograd“ nestrádá. Po úvodním intru totiž přichází skvělá „Taipei Person / Allah Tea“, kombinující ostré kytary i melodický zpěv Coreyho Taylora. Označení hit si může s klidem přivlastnit i singl „Song #3“, který stačil vyhrát hitparádu Billboard Mainstream Rock Songs. Za jednu z nejvýraznějších skladeb lze považovat také první singl „Fabuless“ s drtivým slipknotovským nástupem.
Šestý zářez v diskografii dokazuje, že si Stone Sour zaslouží mít podobný prostor na scéně jako právě Slipknot. Snad porotci Grammy tohle dílo tentokrát nepřehlédnou.
